Return to O Čelechovicích

Partyzáni

Citace ze zápisků s laskavým svolením pana Václava Jakše
Ke konci války Němci hnali ruské zajatce v tzv. Transportech smrti i krajem čelechovickým. Několika zajatcům se podařilo utéci a ukrývali se v lesích a v některých případech i v chalupách.
K tomu se váže pár příběhů. Pan Jakš vyprávěl, že když jezdíval na pole Na ztrata, brával s sebou košík s jídlem a nechával jej na poli. Zde ve špičce lesa měli ruští zajatci bunkr. Hladoví a zoufalí slezli i k nim do dvora a volali na babičku Jakšovou : “Babuška něbať. Chleba. Chleba.” Babička se zachovala křesťansky a zavolala syna a dali nebožákům najíst, nechali je vykoupat a dostali oblečení a boty. Ukryti byli i u Kohoutů a u Moravců. Vinou udání se u Moravců objevilo kladenské gestapo. Moravcovi měli schované na seníku tři Rusy. Když vojáci prohledali sednice a sklep, chtěli aby je paní Moravcová doprovodila na seník. Ona se jim ovšem postavila a s argumentem, že jako vdaná žena s nimi na žádný seník nepoleze se gestápáci otočili a odjeli.
Další partyzáni měli úkryt za čelechovickým mlýnem. Byly to zemljanky zarostlé v šípcích na stráni. Zde jim nejvíce pomáhal pan Zlatohlávek, který zde bydlel ( přišel do obce v roce 1942 ). Organizoval v obci Místní domobranu ( později Lidové milice ). Ovšem tato agitační činnost jej tak pohltila, že celé jeho hospodářství bylo ladem.