Chalupnický grunt čp. 1
Chalupa za třicetileté války zpustla a po skončení války byla na náklady vrchnosti znovu postavena. Roku 1698 ji koupil za 111 kop, 30 grošů a 3 denáry Václav Hřebíček. Václav Hřebíček postoupil usedlost roku 1729 svému zeti Jiříkovi Holubovi. Po Jiříkově smrti získal grunt roku 1764 Martin Holub, od něhož ho roku 1797 převzal jeho syn Jan Holub. Holubům patřila chalupa až do roku 1858, kdy ji poslední Václav Holub prodal za 1.600 zlatých manželům Janovi a Barboře Kučerovým. Potom zde hospodařili Kindlové.
Chalupa čp. 2
Roku 1807 zdědila „pozůstalý domek, jenž byl shledán velmi chatrným“ po Václavu Malcovi jeho dcera Kateřina. Kateřina se provdala za Josefa Mrnku z Rynholce, podruhé za Jelínka. Roku 1832 koupil domek Jan Nedvěd.
Selský grunt čp. 3
Roku 1700 byla provedena směna mezi Matějem Procházkou a Matějem Károu. Kára však nebyl schopen vykonávat robotu, a proto vyměnil grunt s Bartoněm Vaňkem ze Žehrovic. Bartoň Vaněk prodal roku 1724 grunt s jedním lánem rolí za 138 kop 21 grošů a 1 denár svému synovi Matěji. Po Matějově smrti se vdova Kateřina vdala znovu za Václava Rajnyše, který převzal hospodářství. Václav Rajnyš si velice užil za francouzské války a byl dokonce žalován u dvorské komise ve Velvarech, Roku 1756 Václav Rajnyš „jsouce hospodářem 18 let na tej živnosti, a to sice do vzrostu svýho pastorního syna Jakuba Vaňka, a poněvadž všichni vaňkovští přátelé se na něho tlačili, ačkoli témuž Jakubovi ani 20 let nebylo, že on přinucen jsa jemu tu živnost odstupovati…“. Roku 1786 získal grunt za 139 kop grošů Johann Kára. Po něm zde hospodařil jeho syn Václav Kára (od roku 1809), Václavův syn Josef (od roku 1827) a Josefův syn Josef Kára (od 1861). Josef Kára prodal roku 1877 usedlost manželům Antonínovi a Josefě Lieberzeitovým.
Chalupnický grunt čp. 4
Bernard Láhvička koupil grunt roku 1684 za 57 kop 45 grošů a 3 denáry. Roku 1711 „nemohl Bernard Láhvička zde nic svésti“ a proto prodal usedlost svému synovi Matěji Láhvičkovi. Potom tady hospodařil Matějův syn Matěj (od roku 1739), Matěj Lukáš, od roku 1806 Václav Lavička a od roku 1843 Václavův syn Jan Lavička.
Chalupnický grunt čp. 5
Po třicetileté válce byl grunt na náklady vrchnosti znovu postaven a roku 1684 ho koupil za 69 kop a 40 grošů a 2 denáry Martin patera. Martin hospodařil do roku 1724, kdy usedlost prodal svému zeti Bartoňovi Svítilovi. Bartoň Svítil na oplátku postoupil svůj grunt Martinovu synovi Janu Paterovi. Roku 1749 odevzdal grunt svému synovi Matěji Svítilovi. Od Matěje ji získal jeho syn Josef (1793), který ji přenechal svému synovi Václav Svítilovi (1835). Václav Svítil prodal grunt roku 1874 za 6.000 zlatých svému synovi Josefu Svítilovi a jeho manželce Anně.
Selský grunt čp. 6
Grunt prodal roku 1679 Adam Hrabě Adamu Malcovi za 50 kop grošů míšeňských. Majdalena, pozůstalá vdova po Adamovi Malcovi „jsa již od veliké práce neduživá, též věkem sešlá umínila sobě statek tento, kterej ona po smrti svého manžela skrze dosti dlouhá léta jest chránila, nyní svému synu Tomášovi odevzdat“ (1732). Roku 1780 předal Tomáš grunt svému mladšímu synovi Václavu Malcovi a Václav roku 1811 Josefu malcovi. Roku 1832 převzal statek od své matky Alžběty Josef Malec a roku 1872 ho získali manželé Josef a Marie Malcovi.
Selský grunt čp. 7
Grunt patřil do roku 1698 Jakubu Haškovi, který ho vyměnil s Jiříkem Žaludem za jeho grunt. Jiřík Žalud nadělal dluhy, ukradl v Novém Strašecí ječmen a nakonec r. 1714 z usedlosti utekl. Vrchnost prodala statek Janu Reinišovi a ten roku 1747 svému synovi Janovi. Roku 1775 zdědil statek Janův syn Václav, potom tady hospodařil Václavův syn Jan (od roku 1801). Roku 1836 získala grunt za 1.277 zlatých Barbora Stádníková, která ho r. 1846 postoupila Václav Stádníkovi. V sedmdesátých letech byly některé pozemky odprodány.
Chalupnický grunt čp. 8
Jakub Hašek získal tento grunt s 29 strychy polí roku 1698 výměnou od předchozího držitele Jiříka Žaluda. Stárnoucí Jakub nemohl již sám hospodařit, a proto roku 1713 prdal usedlost svému zeti Martinu Čížkovi za 71 kop grošů míšeňských. Martinovi se na gruntu příliš nedařilo. Roku 1724 vyhořel, o rok později mu úrodu zničilo krupobití, roku 1726 bylo hrozné sucho a v roce 1730 vyhořel podruhé. Za deset let vyměnil Martin Čížek statek s Janem Vrabcem. Roku 1744 grunt opět vyhořel, roku 1768 ho získal Janův syn Jiří Vrabec a roku 1808 Jiřího syn Tomáš. Od Josefa Brabce koupili usedlost r. 1853 za 5.400 zlatých manželé Josef a Marie Nittingerovi, kteří ji roku 1864 postoupili synovi Robertu Nittingerovi. Roku 1871 byl dům čp. 8 se zahradou zapsán do vlastnictví Antonínu a Barboře Čížkovým. Pozemky byly přikoupeny k čp. 22.
Chalupnický grunt čp. 9
Pavel Bernard ujal roku 1696 grunt po zemřelém Janu Vaňkovi za 37 kop, 56 grošů a 2 denáry. Původně pustý grunt vystavěla vrchnost na své náklady. Pavlův syn Pavel obdržel statek rku 1710 poté, co jeho macecha Anna byla propuštěna na smečenské panství. Pavel roku 1715 zemřel a vdova se podruhé vdala za Václava Vosyku ze Žehrovic, který si vzal dvě Pavlovy děti za vlastné. Potom tady hospodařil Jiří Malce (od r. 1727) a po jeho smrti vdova Dorota rozená Láhvičková. Protože se vrchnosti nezdála být způsobilou hospodyní, byla usedlost dána Matěji Malcovi. Ani Matěj však nebyl schopným hospodářem a roku 1744 ji vyměnil s Matějem Čadkem za jeho nově postavenou kovárnu. Malcové se na statek vrátili roku 1752, kdy se Matěj Malec oženil s Čadkovou dcerou. Roku 1781 získal grunt Matějův syn Jakub, roku 1822 Jakubův syn František a roku 1862 Františkův syn František.
Chalupa čp. 10
Smlouvou z roku 1756 odevzdala Marie Magdalena, vdova po Martinu Krbcovi, svoji na obecním pozemku postavenou chaloupku s 12 strychy strašeckých polí Bartoloměji Valšovi ze Žehrovic. Roku 1799 přenechal Bartoloměj Valeš svou chaloupku za 90 zlatých synovi Martinovi. Valešům patřila chalupa i v 19. století.
Chalupnický grunt čp. 11 (smečenský poddaný)
Michal Šrot (Šrut) držel grunt v letech 1593-1594. Následovali Kryštof (1598-1608), jan Janda (1609-1613), Balcar Dytrych (1625), Jakub Volše (1630), Václav Tryč (1675), Jan Kaňka (1678) a Jan Král (1685). Jan Král prodal tuto chalupu roku 1707 za 35 kop grošů Mikuláši Krbcovi. Roku 1751 ji získal Mikulášův syn Antonín Krbec, po jehož smrti přešla na zetě Jana Nedvěda. Původní dědic Antonín Krbec se vzdal dědictví a vyučil se krejčím. Po smrti Jana Nedvěda se vdova Anna s nezletilými dětmi „vidouc, že by bylo pro ni těžké uchovati živnost dětem“ znovu vdala za Václava Čížka. Manželství však nebylo šťastné. Nedatovanou žádostí se Anna obrátila na vrchnost, aby „směla dát svému synovi Janu Nedvědovi živnost svou za svého života připsat, třebaže mu je teprv 18 let, že se bojí, aby jej Václav Čížek o ni nepřipravil, neboť prý ji stále mučí, aby ji dala připsati jemu, a když odpírá, že jde z rány do rány a z modřin nevychází“. Nakonec k tomu došlo a roku 1797 byla usedlost připsána Janu Nedvědovi. Jan Nedvěd prodal roku 1833 chalupu svému synovi Josefovi. Josef a Barbora Nedvědovi zde hospodařili do roku 1869, kdy chalupu postoupili za 2.500 zlatých svému synovi Františkovi.
Chalupnický grunt čp. 12
Roku 1700 získal grunt výměnou od předchozího držitele Matěje Káry Matěj procházka. Petr Procházka získal grunt od svých rodičů r. 1739 a o třicet let později ji přenechal svému synovi Janovi za 73 kop grošů míšeňských. Roku 1787 koupil usedlost František Kettner, který ji však velice zadlužil, a proto ji byl nucen r. 1817 prodat. Koupil ji za 3.321 zlatých Jakub Grunt. Od roku 1829 patřil grunt manželům Josefovi a Ludmile Gruntovým, potom od r. 1836 Josefovi a Anně Zimovým a od r. 1858 Josefu Zimovi.
Domek čp. 13
Prvním známým majitelem domku byl před rokem 1812 Martin Brabec. Po Poláneckých získali roku 1868 domek manželé František a Marie Verknerovi. Roku 1870 ho koupili Kroupové.
Domek čp. 14 – panská kovárna
Domek čp. 15
Roku 1808 prodala Kateřina Lavičková svůj domek čp. 15 Matesovi Lukášovi za 300 zlatých. Později patřil Rajnyšům, Hůrkům a Lukášům.
Domek čp. 16
Roku 1810 prodal Jakub Rajnyš svůj na obecním pozemku postavený domek Josefu Malcovi za 100 zlatých „v bankovkách“.
Chalupa čp. 17
Roku 1797 prodal Jan Malec svou na obecním pozemku postavenou chaloupku dceři Kateřině, která se vdala za Franze Pocha. Rodu Pochů patřila chalupa i v 19. století.
Domek čp. 18
Prvním známým majitelem domku byl na konci 18. století Jakub Čížek. Po smrti Václava Brabce zdědil domek jeho syn Jiří, který ho roku 1864 prodal manželům Václavovi a Barboře Brodeckým.
Selský grunt čp. 19
Roku 1690 získal grunt s 41 strychy, 2 větrely a 2 čtvrtěmi polí po zběhlém Jiříkovi Malcovi Jan Malec „i s nákladem na kuchyni a komín vynaloženým“. Po Jiříkovi na gruntu hospodařil od r. 1723 jeho zeť Václav Rajnyš, od r. 1753 Václavův syn Václav a od r. 1797 syn předchozího opět jménem Václav. Roku 1806 koupil statek od vdovy Rajnyšové za 1.735 zlatých Václav Fischer. Roku 1809 grunt vyhořel. Protože Václav roku 1811 zemřel, hospodařila na statku za jeho nezletilého syna Filipa vdova Anna Fischerová. Od roku 1857 vlastnil usedlost Josef Fischer.
Selský grunt čp. 20
Majitel gruntu Jan Svoboda ho postoupil roku 1698 Janu Malcovi, kterému se od té doby říkalo Svoboda. Roku 1720 prodal statek Václavu Svítilovi. Vdova po Svítilovi předala r. 1723 usedlost svému nastávajícímu manželovi Janu Pokornému. Pokorný hospodařil na statku do roku 1747, kdy ho těžká nemoc přinutila odevzdat celé hospodářství svému nevlastnímu synovi Martinu Svítilovi. Od roku 1781 patřil grunt Martinovu synovi Janu Svítilovi, od r. 1809 Janovu synovi Václavu Svítilovi, od r. 1839 Josefu Svítilovi a od r. 1879 Františkovi a Marii Zárubovým.
Chalupnický grunt čp. 21
Když r. 1698 zběhl předchozí majitel, získal chalupu za 51 kop grošů Martin Pek. Roku 1712 odevzdala vdova Kateřina grunt svému synovi Tomáši Pekovi, který však špatně hospodařil a proto r. 1714 získal grunt Jiřík Herzinger. Po Jiříkovi zde hospodařil jeho syn Martin (od r. 1744), od r. 1786 Martinův syn Václav a od r. 1831 Václavův syn Josef. Josef Herzinger prodal usedlost r. 1857 svému synovi Josefu Herzingerovi, který ji r. 1866 prodal za 4.650 zlatých manželům Františkovi a Marii Šulcovým. Roku 1869 koupili chalupu Václav a Marie Šulcovi.
Selský grunt čp. 22
Prvním známým držitelem tohoto gruntu byl Pavel Vrabec, který ho získal roku 1694 za 150 kop grošů míšeňských. Ke gruntu patřilo 113 strychů polí a louky. Roku 1711 postoupil Pavel statek svému bratrovi Jiřímu Vrabcovi. Jiří předal r. 1720 grunt svému synovi Janovi, který r. 1740 ho vyměnil se svým sousedem Martinem Čížkem. Martin Čížek odevzdal usedlost r. 1749 svému synovi Matějovi, Matěj č. 1781 svému synovi, Josef r. 1809 synovi Josefovi a Josef r. 1843 synu Josefovi. Poslední Josef prodal r. 1872 statek za 22.000 zlatých Václavu Zimovi. Jednalose o největší grunt v Čelechovicích.
Selský grunt čp. 23 (smečenský poddaný)
Prvním majitelem byl do roku 1593 Mates Richter. Po něm zde byli Jíra Pelech (1594-1595), Pavel Hybš (1596-1613), Tomáš Krb (1617), Jan Kaňka jinak Motejl (1675), Ondřej Albrecht (1686) a Ondřej Zima (1693). Grunt předal roku 1722 Ondřej Zima svému synovi Václavovi za 47 kop míšeňských. Václav Zima postoupil roku 1761 usedlost svému nejstaršímu synovi Janovi, protože nejmladší syn Václav, který byl za panství na vojně, se vzdal dědictví. Potom zde hospodařil Janův syn Josef (od roku 1792), který ho koupil od svého otčíma Josefa Kouly. Josef Zima odevzdal roku 1810 „svou živnost z důležitých příčin“ synovi Josefu Zimovi (pravděpodobně aby nemusel na vojnu) a ten roku 1848 svému synovi a snaše, Janu a Anně Zimovým.
Selský grunt čp. 24 (smečenský poddaný)
Do roku 1593 patřil grunt Petru Richterovi. Po něm zde hospodařili Jeroným Rumpl (1594-1599), Martin (1600-1609), Martin Kohout (1610-1613), Jiřík Bouda (1675), Alžběta, vdova po Jiříkovi (1684), Jakub Šašek (1686) a Matěj Tlustý (1698). Matějův syn Václav Tlustý zdědil grunt roku 1734 po smrti své matky Doroty za 100 kop grošů míšeňských. Po smrti Václava Tlustého odevzdala vdova Anna roku 1763 grunt i s chaloupkou (pozdější čp. 38) v přítomnosti rychtáře svému nejmladšímu synovi Václavu Tlustému. Václav Tlustý vyměnil roku 1780 grunt za živnost Jiřího Zelenky v Nové Studnici. Roku 1801 postoupil Jiří Zelenka grunt své dceři Kateřině a jejímu nastávajícímu manželovi Františku Baláčovi. Manželé Baláčovi prodali roku 1810 usedlost za 8.500 zlatých Václavovi a Marii Čechovým a ti roku 1817 Františkovi a Rozárii Čechovým. Od roku 1821 zde hospodařili Šebestové a od roku 1852 Frolíkové z Rynhholce.
Chalupnický grunt čp. 25 (smečenský poddaný)
Prvním známým držitelem gruntu byl roku 1593 Beneš Breier. Následovali Beneš Gregor (1596-1598), Václav Hluchej (1599-1613), Jiřík Hluchej (1615), Jan Král (1675) a Janův syn Václav Král (1698). Václav Král prodal grunt roku 1713 za 90 kop míšeňských Martinu Frolíkovi. Roku 1742 po smrti Martina Frolíka, když „honický Tomáš Frolík tento grunt déle držeti nemyslil a dědic Jan Frolík dorostl, tak se tomuto dědictví odevzdalo za sumu 100 kop“. Potom zde hospodařil Janův bratr František Frolík, Františkův zeť Jan Malec, Josef Frolík, od roku 1831 Josefův syn Jan Frolík a od roku 1832 Janův bratr Josef Frolík. Josef Frolík prodal roku 1859 usedlost za 1.000 zlatých manželům Josefovi a Kateřině Šalamounovým.
Chalupnický grunt čp. 26
Václav Fidl se roku 1699 přiženil k vdově po Pavlovi Svítilovi a převzal jeho usedlost. Po smrti manžela Václava Fidla, který „od jednoho cís. Slik knechta zabit na Stochově byl a tento zase v Mostě sťat byl“, hospodařila na gruntu 4 roky vdova. Roku 1717 odevzdala grunt svému synovi Bartoloměji Svítilovi, který ho roku 1724 prodal svému švagrovi Janu Paterovi. Po Janovi držel statek jeho syn Jonáš (od roku 1750), od roku 1806 Jonášův syn Jonáš a od roku 1842 Jonášův syn Jan Patera. Roku 1860 koupil grunt za 2.520 zlatých František Válek, opatrovník nezletilého Františka Matějky. Od Františka Matějky ji roku 1862 koupili manželé Jan a Antonie Minaříkovi. Smlouvou z roku 1873 s plnomocníkem Hermanna Abelese, Rubínem Abelesem, koupil usedlost za 3.500 zlatých Jiří Koula.
Chalupnický grunt čp. 27
Prvním známým majitelem gruntu byl Pavel Bernard, který ho roku 1696 prodal za 88 kop 23 grošů a 2 denáry Václavu Malcovi. Malcům patřila usedlost až do roku 1875 (1734 Jakub, 1768 Václav, 1786 Václav, 1804 Josef, 1851 František), kdy ji za 3.500 zlatých koupili manželé Jan a Antonie Fišerovi. Josef Malec nechal roku 1853 postavit kříž u rbyníka v Čelechovicích.
Domek čp. 28 – obecní pastouška.
Chalupnický grunt čp. 29
Roku 1703, poněvadž Karel Svoboda, „zeť zpředu jmenovaného Eliáše Grünera, zoufanlivě bez vší jemu dání příčiny na vojnu se dal, tak on Eliáš Grüner tuto živnost, kterou ten jmenovaný Karel Svoboda od Tomáše Datka přepsanou sobě měl, za vlastní ujal“. Po smrti Eliáše Grünera získal chalupu za 98 kop, 31 grošů a 6 denárů Matěj Bernard. Roku 1717 vyměnil Bernard chalupu za usedlost Jiříka Svobody v Kornhausu (čp. 37). Od roku 1731 zde hospodařil Jiřího syn Jiří a od roku 1772 Jiřího zeť Pavel Brabec. Pavel Brabec nebyl roku 1780 schopen dále hospodařit, a proto přenechal usedlost Matějovi Svítilovi a ten zase roku 1793 Josefu Svítilovi. Od roku 1834 patřila rodině Štrosových a roku 1874 ji za 8.100 zlatých koupil Václav Zelenka.
Chalupnický grunt čp. 30
Jakub Sikule koupil tuto chalupu roku 1703 za 13 kop od Tomáše Dálka. Roku 1718 předal „živnůstku“ svému nastávajícímu zeti Matějovi Vaňkovi. Matěj Vaněk však již roku 1724 prodal chalupu svému otci Bartoloměji Vaňkovi s tím, že Bartoloměj mu zase postoupí svůj grunt (čp. 3). K další směně došlo ještě téhož roku, kdy Bartoloměj vyměnil chalupu s Martinem Vrabcem za jeho na obecním pozemku postavenou chalupu. Vedle dalšího příslušenství předal Martinovi také 1 koně, 1 vůz, 1 pluh a 1 krávu. Martin Vrabec postoupil usedlost roku 1753 za 35 kop, 31 grošů a 6 denárů svému synovi Josefovi a po Josefovi ji od nevlastního otce Víta Kolaříka roku 1797 převzal Josefův syn Josef Brabec. Roku 1806 koupil chalupu pro svého syna Josefa Václav Čížek. Potom patřila Václavu Čížkovi a od roku 1875 manželům Štěpánovi a Barboře Čížkovým. Od roku 1876 zde hospodařili Řezáčové.
Chalupa čp. 31 (smečenský poddaný)
Roku 1604 koupil nově postavenou chalupu Balcar Krejčí. Roku 1614 patřila Kašparu Odlovi. Matěj Tlustý se roku 1697 přiženil k vdově po Janovi Šaškovi a převzal chalupu za 40 grošů míšeňských. Později se majitelé této chalupy rychle střídali.
Domek čp. 32
V 19. století patřil domek rodu Jirkalů.
Domek čp. 33
Domek byl postaven na pozemku původně patřícímu k usedlosti čp. 21
Domek čp. 34
Domek patřil roku 1785 Václavu Komárovi, roku 1841 Václavu Kilaříkovi a roku 1858 Antonínu Nedvědovi. Roku 1878 koupila domek Terezie Nedvědová, provdaná Güntnerová.
Domek čp. 35
V první polovině 19. století patřil domek rodině Šlekrových.
Mlýn čp. 36
Čelechovický mlýn se v 17. století někdy nazýval také mlýn hrachovinský. Od sedmdesátých let 17. století byl mlynářem Václav Vejvoda. Roku 1691 získal mlýn Eliáš Grüner a po jeho smrti jeho syn Eliáš, který si roku 1722 koupil mlýn v Kalivodech, kdeuž byl určitou dobu panským mlynářem. Po odchodu Eliáše Grünera se stal panským mlynářem na čelechovickém mlýně Jakub, syn hřešického mlynáře Kašpara Lieberzeita. Roku 1750 koupil dům v Novém Strašecí. Po Jakubově smrti koupila mlýn roku 1759 vdova Anna od knížete Schwarzenberka. Anna Lieberzeitová se znovu provdala za Václava Volfa z Hřešic, se kterýhm pak na mlýně hospodařila celých třicet let. Roku 1789 zdědil mlýn syn Jakuba Lieberzeita Antonín, který se oženil s Marií Annou, dcerou Václava Vítocha, mlynáře kačického. Po Antonínovi patřil mlýn jeho synovi Antonínovi (od roku 1826). Ve 40. letech 19. století Antonín o mlýn přišel, ale roku 1846 mu ho vrchnost musela vrátit. Roku 1871 koupil zadlužený mlýn od Emanuela Lieberzeita Antonín Dvořák.
Chalupa čp. 37
Roku 1807 se Mates Herzl, majitel dědičné chalupy čp. 37, kterou zdědil po svém otci Františkovi, oženil s Marií, dcerou Jakuba Malce z Čelechovic, a věnoval nevěstě svou chaloupku. Roku 1805 chaloupka vyhořela. Do roku 1812 patřila Janu Brabcovi. Roku 1841 patřila Václavu Schlegrovi, který ji roku 1848 postoupil své dceři a zeti Anně a Václavovi Krobovým.
Chalupa čp. 38 (smečenský poddaný)
Tato chalupa patřila původně gruntu čp. 24. Roku 1794 ji Václav Tlustý postoupil své dceři Anně provdané za Václava Koulu. Václav Koula ji roku 1816 předal svému synovi a snaše Janu a Barboře Koulovým. Od poloviny 19. století patřila chalupa Zimům.
Chalupa čp. 39
Roku 1794 obdržel Jakub Valeš od vrchnosti povolení, že si může na obecním pozemku postavit chaloupku. Valešům patřila chalupa až do roku 1857, kdy ji Václav a Antonie Valešovi prodali manželům Václavovi a Ludmile Mlsovým.
Chalupa čp. 40
Roku 1811 patřila Václavu Malotínovi, 1841 Josefu Brabcovi a roku 1858 Janu Nedvědovi.
Chalupa čp. 41
Ve druhé polovině 18. století postavil Martin Holub z čp. 1 na pozemku patřícímu k tomuto gruntu chaloupku, která připadla jeho sestře Marii, vdané za Josefa Vyskočila, tkalce.
Chalupa čp. 42 (smečenský poddaný)
Podle porovnání z roku 1798 se Josef Frolík při převzetí svého selského gruntu čp. 25 zavázal postavit na místě bývalé kovárny chaloupku. Závazek splnil a nově postavenou chaloupku předal své sestře Kateřině, provdané za Václava Heniga. Václav prodal roku 1828 chalupu manželům Václavovi a Rozárii Koulovým. Roku 1840 patřila krejčovskému mistrovi Josefu Čížkovi a roku 1871 ji získali manželé Emanuel a Marie Gráfovi.
Domek čp. 43
Domek postavil na počátku 19. století Matěj Lukáš na obecním pozemku. Roku 1841 patřil Matějovu synovi Josefu Lukášovi, od roku 1842 manželům Matějovi a Anně Bradkovým. Bradkovi ho roku 1852 prodali Josefovi a Barboře Perníčkovým a ti roku 1876 Janovi a Marii Perníčkovým.
Domek čp. 44
Domek postavil ve 40. letech 19. století kovářský mistr Martin Ryšlánek. Po Martinově smrti ho zdědil jeho syn Martin.
Domek čp. 45
Domek byl postaven v roce 1842 Matějem Svítilem. Potom patřil rodině Nedvědově.
Zdroj: Blanka Lednická – kniha Stochov rodiště sv. Václava